Atopický ekzém

Můj život s atopickým ekzémem

Svědění celého těla 24 hodin v kuse. Do krve rozedřené boláky po celém těle, špína za nehtama, flekatý, suchý obličej a slzy na krajíčku. Vlastně ne na krajíčku. Slzy v očích, nudle v nosu a rozmazaná řasenka. Říká Vám to něco?

Pokud ne, tak přidám další indície.

Šílené dobrovolné pocení v 30 stupňových vedrech, vyhýbání se tělocviku, bazénu, vlastně jakémukoli sportu, při kterém by se člověk zpotil. Obrovský stud za své tělo a vyhýbání se společenským událostem. Zákaz jídla při kterém by se všechno jen zhoršilo a neustálé poučování rodičů, proč jste to zase snědli. Pocit méněcennosti, ohavnosti a velké touhy zmizet. Jo a taky minimálně jeden vztah ukončený slovy: promiň, ale už mě nepřitahuješ.

I takový může být život s atopickým ekzémem. Já sama o tom vím, víc než dost. Dnes jsem sice vděčná za tu zkušenost, ale dříve jsem proklínala každý den, kdy jsem se probudila ještě v horším stavu než předešlý den. Byla jsem svým způsobem závislá na ničení sama sebe. Ani jeden strup nevydržel déle než den. Častěji byste na mém těle našli mokvající rány plné hnisu. Styděla jsem se, když se mi přilepil kus oblečení k ráně a prosákla krev. Říkala jsem si pak, že už to nikdy nerozdrbu. Haha.

Tehdy mě vůbec nenapadlo, že by ekzém mohl mít souvislost s tím, jak přistupuji sama k sobě. Prostě jsem si myslela, že mě někdo za něco trestá.

Měla jsem ho skoro všude

Atopickým ekzémem jsem trpěla zhruba 20 let a krásná jsem si připadala jen v době, kdy si dal pan ekzém pauzu. Jinak jsem si připadala jako taková opavská příšerka. Měla jsem pocit, že jsem jediná holka ve městě, co trpí něčím takovým. Nesnášela jsem pohledy lidí a jejich otázky typu: co to máš tady na ruce? Místo toho, abych si na tričko napsala Nečum, mám ekzém!, tak jsem zahanbeně nosila triko s dlouhým rukávem a kalhoty až ke kotníkům i v těch největších vedrech. Hrozně jsem se styděla. Dokonce jsem jednu dobu nosila takový ,,módní doplněk” v podobě šátku kolem krku. Denně jsem ho měla ovázaný, ať už se to hodilo nebo ne. Hlavně, že nebyl vidět červený rozedřený krk.

Pokud jsem zrovna měla přítele, tak jsem většinou usínala později než on. Čekala jsem než usne, abych se mohla drbat jako zběsilá. To, že jsem si připadala neskutečně antisexy nemusím snad ani zmiňovat. Sex jedině po tmě a pokud za světla, tak ideálně oblečená. To je ovšem komplikovanější. 🙂

Alkohol, sladkosti a exotické ovoce jsem měla ze svého jídelníčku vyřadit, ale nešlo to. Čokoláda byla moc dobrá, pomeranče jedl každý ve třídě a alkohol byl nedílnou součástí studenta střední školy.

Čím jsem byla starší, tím byl ekzém horší. Párkrát sice zmizel, ale když se vrátil byl mnohem silnější než já. Byl všude.

Není to jen o tom, co jíte

Ano, mohla jsem být více striktní v tom, co jsem jedla. Ale strava není to jediné, co Vám vyvolá ekzém.

Prošla jsem si různýma dietama. Ze začátku jsem neměla jíst čokoládu a mléko. Byla jsem tehdy malá a více méně jsem poslouchala své rodiče, takže jsem neměla nutkání zkoušet zakázané věci. Tohle přišlo až na základní škole, kde jsem čokoládu jedla tajně a v šíleném množství. Taky se mi ekzém pořádně zhoršil a mamka přesně věděla, čím to je. Šílené jaké jsou mamky detektivky!

Na střední škole jsem zkoušela držet i makrobiotickou dietu. Jedla tak celá rodina, takže doma to bylo v pohodě. Horší to bylo pak ve škole, kdy jsem měla pořád nutkání jíst to, co mi chutná. Ne to, co mi může pomoct. Do toho jsem taky chodila se spolužáky na pivo a alkohol ekzému jen přidal na svědění.

Velice mi pak pomohl ječmen a chlorella, kterou bych doporučila všem. V době, kdy jsem tyhle zelené doplňky stravy brala, jsem o sobě začala přemýšlet trochu jinak. Měla jsem za sebou 2 neúspěšné vztahy a po jejich ukončení jsem měla pleť jako miminko. Přemýšlela jsem nad tím proč. Napadlo mě dokonce i to, že mi není souzeno být ve vztahu a budu navždy sama. Popravdě by to byla ta nejjednodušší cesta řešení mého atopického ekzému. Útěk. Ale …

Život nás má učit

Vše má svůj důvod. Jen je třeba ho najít. Mě to trvalo 20 let.

Vlastně bych chtěla poděkovat svým bývalým klukům. Díky nim jsem přišla na to, že atopický ekzém je známkou udušených emocí, které se jen chtějí nějakým způsobem dostat ven. Vždy jsem se snažila být ta nejlepší přítelkyně, abych náhodou nebyla sama. Samotu jsem totiž nesnášela. Pokud mi něco vadilo, raději jsem mlčela. Nikdy jsem se nehádala a neprojevovala svůj zájem. Pokud jsem byla přesvědčená o tom, že náš vztah nemá cenu, vydržela jsem rok a půl, abych si byla naprosto jistá. Proč neděláme více věci tak, jak je cítíme? Proč prostě neřekneme NE ve chvíli, kdy něco nechceme? Snažíme se být perfektní pro okolí, ale ne pro sebe. Věřte mi, že atopický ekzém je to nejlepší, co Vás v takovém případě může potkat.

Ve chvíli, kdy jsem přijala sama sebe včetně ekzému, všechno se změnilo. Začala jsem mít ekzém ráda, protože mi řekl, co mám v životě dělat jinak. Byla jsem mu vděčná.

Omezila jsem styk s lidmi, kteří mě za zády pomlouvali. Začala jsem méně jíst čokoládu a pomeranče. Přestala jsem vyhledávat vztah, abych nebyla sama. Naopak jsem samotu začala mít ráda. Vážila jsem si svých pár přátel, rodiny a sama sebe. Více jsem dělala to, co mě baví: fotila a taky tančila před zrcadlem. A hlavně, pokud jsem něco nechtěla dělat, tak jsem to řekla. Nebylo to jednoduché a učím se to pořád, ale funguje to!  

5 let jsem neměla ekzém. Objevil se až před dvěma týdny, kdy jsem si postěžovala při psaní tohoto článku, že vlastně nevím, jaké to bylo, když jsem ekzém měla. Je třeba vážit své myšlenky, protože Vesmír nám naše tiché přání vždy splní. 🙂

Pokud máte problém s atopickým ekzémem, klidně mi napište do komentáře nebo na instagram. Budu ráda za Vaše příběhy a pokusím se Vám třeba nějak pomoct. Vím, jaké to je, když Vám svědění nedovolí si užívat života a myslet na cokoli jiného. A taky vím, jak to druzí nechápou.

Nejste v tom sami! Ekzém je jen řeč těla, nic jiného. Mějte ho více rádi. Milujte sami sebe takové, jací skutečně jste!

 

Děkuji Vám!

Vaše Nikol.

 

 

1 Comment
Previous Post
03/27/2018
Next Post
03/27/2018

1 Comment

  • Veronika Kubišová

    Ahoj 🙂 atopický ekzém mi začal na střední, před maturitou. U sebe vím že je to způsobené hlavně stresem. Článek super! 🙂 Jsem ráda, že někdo o tom mluví. Taky znám případy, kdy někteří nechápali moje doškrábané červené ruce a dokonce si mysleli, že fetuju nebo co. A souhlasím s tím že vše má svůj důvod a tělo se nám tím snaží něco říct. Děkuju ❤️

Leave a Reply